Houpací kůň Gustav - NEPRODEJNÝ EXPONÁT KONÍČKÁRNA Horní Bradlo

🎠 Pohádka o Gustavovi

Jak Gustav našel cestu do Vánočního Království

Bylo nebylo, za starých časů, kdy hračky ještě měly duši a dokázaly snít, žil v malém hračkářství dřevěný houpací kůň jménem Gustav. Nebyl to kůň jako každý jiný – jeho hlava zářila barvami jarního slunce, zelenožlutou, jako by v sobě choval paprsky prvního jara. Červené oblouky pod jeho břichem připomínaly západ slunce nad řekou a látkové sedlo bylo tak měkké, že každé dítě, které na něj usedlo, pocítilo pohodu a bezpečí.

Gustav stál dlouhá léta v koutku obchůdku, kde sloužil k rozveselení a pobavení dětí, které mu šeptaly s radostí šeptaly své sny. Viděl generace dětí – chlapce, kteří se stali tatínky, dívky, které vyrostly v maminky. A Gustav nikdy nezestárl. Byl stále stejný, trpělivý a tichý. Ale v hloubi srdce toužil po dlouhých letech zažít něco nového, tam, kde roste dřevo a kde jsou snad jeho kořeny – zatoužil po dobrodružství.

Jednoho prosincového večera, když se hračkářství zavřelo a venku začaly padat první vločky, Gustav zaslechl tajemný hlas. Byl to tichý, něžný hlas, který přicházel odkudsi z dálky:

„Gustave, tvůj čas nastal. Čeká tě cesta do místa, kde se hračky nikdy neztratí a kde děti navždy zůstanou děti. Vydej se do Vánočního Království v Horním Bradle."

A tak se stalo, že Gustav vyšel z krámku a vydal se na cestu.  Potkal mnoho dobrý lidí, kteří mu pomohli dostati se blíže cíli: někdo ho nesl,  někdo zase třeba vezl a někdo s ním šel pěšky a dělal mu společnost na dlouhé cestě. A když dorazil do Vánočního Království zastavil se uprostřed nádherné místnosti plné světel, barev i vůně jehličí. Kolem něj stáli další koně, koníci z daleká i z blízka, ale každý s vlastním příběhem.

Gustav pochopil: tohle není jen muzeum. Tohle bylo doslova království pro koně a ostatní hračky jako je on. Místo, kde hračky dostávají druhou šanci nebýt zapomenuty, ale obdivovány a hýčkány. Kde děti přicházejí obdivovat krásu starých časů a kde rodiče vzpomínají na své dětství.

Gustav našel svůj nový domov a stojí a houpe se tu dodnes – hrdý, krásně barevný a s hlavou vzhůru. Každého, kdo na něj pohlédne se potěší jeho přítomností.