Historie sklárny v Horním Bradle

Sklářská huť Vileminina v Horním Bradle

1. Zakladatel sklářské huti Jan Rückl se narodil 9.2.1809 ve sklářské rodině v Kácově na Kutnohorsku. Od svých mladých let pracoval v tamních okolních sklárnách. Za prací se přestěhoval do Ostrova u Zbraslavic (tehdy Wostrova Cyránova), kde se oženil s Annou Královou. Díky své píli a zručnosti si mohl už v sedmatřiceti letech tamější sklárnu pronajmout. Nejprve od firmy Lazar Pick a o jedenáct let později přímo od samotné vrchnosti, kterou byli Auerspergové. Ve sklárně začali pracovat i jeho tři synové Antonín, František a Jan. Po několika letech úspěšné práce měla rodina dostatek prostředků, aby mohla uvažovat o vlastní nové sklárně.
2. Při hledání vhodné lokality pro novou sklárnu padla volba na Bradlo. Nedaleko nad obcí Lipka se nacházelo ložisko křemene, které bylo vhodné pro tavení skla. Velkou roli měly i velmi dobré vztahy skelmistra Rückla s knížetem Auerspergem, který přislíbil pro sklárnu dodávky dřeva ze svých lesů.
3. Jan Rückl v Bradle zakoupil pozemky a v roce 1860 sem přišel se svou rodinou. O rok později přišel do Bradla sklářský pomocník František Eisner a spolu s huťmistrem ověřovali podmínky pro sklářskou výrobu. Když zjistili, že základní suroviny - křemen, vápno a dřevo - jsou v blízkosti Bradla, a že z křemene půjde bez problémů tavit sklo, bylo o stavbě huti rozhodnuto.
4. V roce 1865 koupil Jan Rückl v Dolním Bradle tři statky. Statek Burkoňův čp. 1 – pozdější penzion, Dostálův čp. 3 a Horákův čp. 4, kde postavil dům pro rodinu a budovu sklárny s pecí. V té době se rod Rücklů rozdělil. Otec Jan ostrovskou sklárnu předal synovi Antonínovi a sám se s rodinou odstěhoval do Bradla. S ním přišli i skláři s rodinami – Anděl, Sevald, Eisner, Semerád, Jungwirth. František Anděl a František Sevald si vzali za manželky dcery Jana Rückla.
5. Ještě dřív, než se začalo se stavbou, bylo nutné vykonat důležité přípravné práce - vyrobit velké množství cihel, nalámat kámen, zajistit dříví na stavbu i na topení v huti, zajistit křemenný písek, vybudovat stupník na drcení křemene. Ten byl postaven naproti sklárně na levém břehu Chrudimky při pile čp. 5 a v předstihu v něm již pracoval stoupař Josef Čech. Křemen se těžil za Lipkou a vozil se cestou přes Budín ke stupníku, kde vodní kolo pohánělo dvě okovaná beranidla, ta střídavě bušila a drtila křemen ve stoupě.
6. Stavba sklářské hutě začala na jaře 1866 a již 3. ledna 1867 byla dokončena a slavnostně vysvěcena. Na počest kněžny Auerspergové byla huť nazvána „Vileminina huť“.
7. Ihned po vysvěcení byla pec zažehnuta a začalo se s výrobou foukaných a hutně tvarovaných skleněných produktů. Vyrábělo se zde duté křišťálové sklo, nejrozmanitějších tvarů. Bradelská sklárna neměla vlastní brusírnu. Sklo se v Bradle jen obrušovalo a začisťovalo a celou výrobu odebíraly velké firmy z Kamenického Šenova, Boru (Haida), Nižboru a menší brusírny ve Studenci a v Libici k dalšímu zdobení, broušení. Chod celé huti zajišťoval Jan Rückl st. se synem Františkem a Janem.
8. Huť byla prostorná budova s vysokou šindelovou střechou, uvnitř beze stropu. Uprostřed budovy stála tavicí pec, v horní části pece se nacházela kruhová tavicí komora se šesti až osmi tavicími pánvemi s otvory, ze kterých skláři píšťalou nabírali utavenou sklovinu.
9. Chod celé huti zajišťoval s otcem syn František a jako úředník a správce statku pracoval nejstarší syn Jan. Když v roce 1885 Jan Rückl st. zemřel, byl pochovaný na modletínském hřbitově. V jeho díle pokračoval syn František a jeho žena Růžena, rozená Vaňková.
10. Sklářská rodina Rücklů - Příslušníci jednotlivých větví sklářského rodu Rücklů užívali různé podoby jména - Rikl, Rykl, Riekl, Rückl a Rükl. Potomci zakladatele bradelské sklárny se podepisovali nejprve Rückl a později jen Rükl a to proto, že úřad v Nasavrkách chybně zapsal Františka Rückla majitele firmy jako Rükla. Tato chyba už nebyla opravena.
11. František Rükl byl velmi odborně vzdělaný. Přivedl bradelskou huť k takovému rozkvětu, že se dávala za příklad jiným sklárnám v celých Čechách. „Máme to jako v Bradle“, znamenalo vrchol dokonalosti.
12. Po dvacetiletém provozu sklárny v roce 1886 podnikl skelmistr přestavbu pece. Byla to doba velkého výhasu. Přímé vytápění dřevem pod pecí bylo nahrazeno topením generátorovým plynem. Byl postaven vysoký komín, který odváděl z pece spálené plyny. Tento způsob vytápění se používal až do roku 1930, kdy se přešlo na vytápění uhelným plynem.
13. V Bradle se vyrábělo převážně brusné křišťálové sklo. Ale počátkem 20. stol. se vyrábělo také sklo měkčí – sodné, z něhož se zhotovovaly džbány, nádoby na potraviny, mísy a různé druhy nápojových skel. Sklo se vyrábělo i barevné, obzvláště vrstvené, opálové,  mléčné, zlatorubínové.
14. Skelmistr Jan se o své zaměstnance dobře staral. V začátcích jeho žena paní Anna vařila pro všechny skláře, ti pak jedli u nich v domě u jednoho dlouhého stolu. Nechal pro ně postavit byty – přední a zadní chalupu, byty na návsi tzv. Bída a pro mistry Blahobyt. Také jim propůjčoval hostinskou živnost v hostinci „Na statku“, přiděloval jim určitou výměru svých polí, dostávali dřevo apod. Zpočátku pracoval se svými druhy u pece, nikdy se nad ně nevyvyšoval, byli jedna velká rodina a Jan byl pro skláře jejich „pantatínek“. Jeho syn František pokračoval i v této činnosti. Do nemocenské pokladny vložil pro své zaměstnance 500 zlatých pro podporu sklářům v nemoci a ve své závěti ustanovil jistinu 500 zlatých s tím, že vždy v den svého úmrtí (16.ledna) rozdá z ní modletínský farář úroky chudým. Po Františkově smrti 16. 1. 1892 se dědictví ujímá jeho žena Růžena, která se starala o provoz a rozvoj huti i obce. Jejím úmrtím odešla generace zakladatelů sklářství v Bradle.
15. Dalším pokračovatelem byl syn Antonín. Vedením sklárny se ujal až po návratu z vojenské služby. Oženil se s Josefou Sázavskou a narodili se jim tři synové Antonín, Jan a Václav. Antonín se staral o dobrý chod sklárny a o její rozvoj. Z bývalého stupníku nechal zřídit vlastní elektrárnu, která vyráběla elektrický proud pro huť, dům, statek i kapli. A tak se v roce 1905 v těchto prostorech rozzářila elektrická světla. Odpadlo i ruční řezání dřeva a začala se používat elektrická pila.
16. Druhý den po vyhlášení války v roce 1914 odešel Antonín na frontu. Již od začátku září byl nezvěstný. Padl na frontě v Haliči. Práce ve sklárně byla v době války zastavena. Obnovena byla až v roce 1919. Vedením sklárny až do dospělosti Antonínových synů byli pověřeni pan Adler a pan Náprstek. Potom se vedení ujal nejstarší syn Antonín Rükl a bratři Jan a Václav mu pomáhali. Pracovalo se však pouze pět let do roku 1931 a výroba se zastavila. Byly ještě snahy o znovuobnovení výroby skla, nebo zavedení náhradního programu výroby optického skla, střídaly se pronájmy s opětovným uzavřením, ale prosperitu sklárny to nevrátilo.
17. Po válce v roce 1945 byla v polovině října opět zapálena pec s předpokladem obnovit sklářskou výrobu. Ale již 28. října 1945 vyšel dekret o znárodnění podniků a o bradelské sklárně bylo rozhodnuto, že bude trvale zastavena, jelikož „její další trvání není ve veřejném zájmu“. A tak sklárna s výrobou skla, která zde byla osmdesát let, v únoru 1946 natrvalo zanikla.
18. Sklárnu v Horním Bradle tak převzala pod svoji správu firma Skleněná bižuterie Jablonec, která v bývalé huti začala ještě v roce 1946 vyrábět skleněné vánoční ozdoby. 
19. Později provozovnu vánočních ozdob od Jablonecké bižuterie převzalo Družstvo vánoční ozdoby Dvůr Králové. V roce 1969 byla pro výrobu vánočních ozdob postavena nová budova. Pracovalo zde kolem 40 zaměstnanců - foukači, malíři a další specifické profese. V sezoně se zde vyrobilo kolem 5000 kusů ozdob denně.
20. Skleněné vánoční ozdoby z Horního Bradla se vyváželi do celého světa. Dělali radost zákazníkům nejen doma v Československu, později Čechách a Slovensku, ale také zákazníkům z Rakouska, Německa, Švýcarska, Itálie, Francie, Nizozemí, Spojeného království, USA, Austrálie a mnoho dalších zemích. Ozdoby se vyváželi obecně do všech zemí, kde se slaví klasické křesťanské vánoce. 
21. V dubnu roku 2021 byla výroba vánočních ozdob v Horním Bradle ukončena z důvodu postupného poklesu hlavně zahraniční poptávky po skleněných vánočních ozdobách v předchozích letech, které završil propad prodejů v době Coronavirové krize asi o třetinu. DUV Dvůr Králové nad Labem se rozhodl pro výrobu pouze v domovském závodě ve Dvoře Králové nad Labem a objekt sklárny v Horním Bradle nabídl k prodeji. Objekt zakoupila v záři téhož roku firma DOMYS spol. s r.o. z Nasavrk.
22. V současnosti je v areálu sklárny prodejna skleněných vánočních ozdob, které vyrábí stále původní majitel firma DUV, avšak přímo ve Dvoře Králové nad Labem.
23. Dne 3. ledna 2024 to bylo 157 let ode dne, kdy byla poprvé zapálena pec v Rüklově sklárně v Dolním Bradle. Škoda, že její plamen vyhasl.
24. O úplných začátcích je v rodinné kronice k tomu zapsáno: Za nevelkou částku získal pozemek v Dolním Bradle a smluviv se s několika druhy, kteří mu slíbili pomoci při zařízení a otevření hutě, vydal se s rodinou na cestu. Bylo to počátkem roku 1860. Do nového sídla nevedlo tehdy žádných silnic, jenom krkolomné cesty. Když vjížděli do lesů na Železných horách a prababička spatřila jak se odlučují od známého kraje, počala prý plakati a naříkati kam ji to veze do ztraceného kouta. A nářek tento se ještě zvětšil, když nenalezla žádného vlastního příbytku a musela vzít zavděk chudou komůrkou podkůlnovou, kterou ji rolník jenom z milosrdenství pronajal. Pradědečka to však neodradilo. Dal se s druhy do práce a brzy stála tu primitivní huť zbudovaná ze dřeva a vedle ní i podobný rodinný domek.

Použitá literatura:
Ladislav Málek: Sklárny v Železných horách
Ivo Křen: Rücklova sklárna v Dolním Bradle
Informace z webových stránek obce Horní Bradlo
 

Záznamy nebyly nalezeny...