Příběh Očka a Dárka

Jak dva houpací kamarádi našli cestu do Vánočního království

V jednom Vánočním království, kde žijí nejrůznější vánoční poklady se jednoho prosincového dne, kdy advent už naplno voněl skořicí a jehličím, do něj dostali dva noví obyvatelé - houpací oslík Očko a houpací koník Dárek. A jejich příběhy byly tak krásně propletené, že to nemohla být náhoda.

Cesta za Očkem

Všechno začalo zjištěním že jedna z objednaných vánočních ozdobiček pro zákazníka už není k dispozici. Někdo ji koupil dřív, než ji stihli zabalit. "Vezmeme dvě stejné," rozhodli se nakonec. "Třeba se zákazníkovi zalíbí natolik, že si tu druhou nechá."

Majitel Vánočního království mezitím listoval inzeráty. Hledal nového obyvatele království - houpacího koníka, kohouta, pejska... A vtom ho uviděl. Houpací oslík, skoro po cestě k zákazníkovi! Zavolal ihned: "Ještě ho máte?"

"Ano," odpověděl příjemný hlas. "Přijeďte se podívat."

Ve sklepě jednoho z činžáků na Opatově, mezi hromadou odložených věcí, ležel oslík z padesátých let. Usměvavý chlapík s velkýma černýma očima olemovanými černou barvou, jako by měl brýle. Černé konce uší mu dávaly uličnický vzhled, hnědošedá srst připomínala podzimní mlhu. A to červené sedlo s červenou kolíbkou... Kolik dětí se na něm asi houpalo? Dnes jsou z nich jistě prarodiče.

"Je nádherný," zašeptal majitel. Věděl, že tohle je klenot.

Oslíka uložil do kufru auta. Cestou k zákazníkovi se majitel otáčel - ty velké oči jako by na něj stále hleděly. "Jak ti budeme říkat?" přemýšlel nahlas. A najednou to věděl. "Očko. Budeme ti říkat Očko, protože tvé oči jsou veliké a veselé."

Dar za dar

U zákazníka vytáhl krabičku s ozdobou - nádhernou hlavičku bílého koně. "Bohužel chybí ta druhá, s hnědým koněm," omlouval se.

Zákazník si ozdobu prohlédl. "Ta je krásná..."

"Mám s sebou druhou, také s bílým koněm. Chcete  ji také?"

"Opravdu ji máte sebou? To je skvělé!" rozjásal se zákazník.

Majitel vytáhl ještě třetí, malou ozdobičku s bílou holubičkou. "Vezměte si ji jako omluvu za komplikaci."

Ten drobný dar zákazníka potěšil a začali si spolu povídat o Vánocích, tradicích, nostalgii...

"Víte co," řekl majitel nadšeně, "právě jsem si vyzvedl krásného houpacího oslíka! Chcete se podívat?"

V kufru auta hrdě stál oslík Očko s usměvavým výrazem.

Zákazník se rozzářil. "Moment!" A zmizel v garáži. Ozývalo se vrzání, bouchání... Za chvíli se vrátil se zaprášeným pokladem v náručí - dřevěným houpacím koněm s hustou černou hřívou a červenou uzdou.

"Manželka po mně léta chtěla, abych ho vyhodil," řekl tiše a pohladil koně. "Ale nemohl jsem. A teď vidím proč. Patří k vám. U vás bude šťastný." "To je... neuvěřitelné. Děkuji."

Holubička zůstala u zákazníka a kůň našel cestu do Vánočního království. Malé gesto laskavosti otevřelo dveře velkému daru.

Dáreček

Ve Vánočním království postavil majitel oba poklady vedle sebe. Oslík ze sklepa a kůň ze zaprášené garáže. Oba našli svůj další smysl v jediný den.

"Jak ti budeme říkat?" uvažoval nahlas. Štístko? Holubek? Zázrak?

A pak to pochopil. Šlo o dávání. O to, že malá holubička přinesla veliký dar. O to, že laskavost se vrací.

"Budeš Dárek," řekl s dojetím. "Protože jsi darem. Darem za dar. Důkazem, že laskavost se vrací a že věci najdou cestu tam, kam patří."

Spolu v království

A tak získalo Vánoční království dva nové obyvatele v jediný kouzelný předvánoční den, Očko a Dárek. Jeden čekal ve sklepě, druhý v garáži, a osud je spojil díky malé holubičce.

Stojí teď vedle sebe, dva houpací přátelé, každý s vlastním příběhem. A když se na ně večer podíváte, skoro byste přísahali, že si šeptají - o dětech, které se na nich houpaly, o domovech, kde žily, a o tom kouzelném dni, kdy našly cestu domů.

"Nejkrásnější dary nejsou ty zabalené v papíře, ale ty nečekané, v pravý čas, od lidí s dobrým srdcem. Někdy stačí malá holubička, aby změnila osudy."

🎄 ✨ 🐴 🎁 🕊️