Detailní popis produktu

Houpací kachnička Světloočka - NEPRODEJNÝ EXPONÁT KONÍČKÁRNA Horní Bradlo

🦆 Pohádka o kachní rodince

Světloočka a cesta do Vánočního Království

Za starých časů žila v domku s člověčí rodinou u tichého rybníka kachní rodinka. Tmavoočko, urostlý, ale milující tatínek s tmavě modrým pruhem a moudrýma očima, Modroočko, něžná a krásná maminka s jemnými modrými očky a vlnkami na peříčku, a jejich malá rozverná dcerka kačka Světloočka, která měla oči jako ranní rosa – čisté, jasné a plné zvědavosti.

Byli to houpací kachny, vyřezané z nejlepšího dřeva a namalované nejkrásnějšími barvami. Žlutá jako slunce, modrá jako nebe a červené puntíky jako maliny na letní louce. Děti je milovaly a houpaly se na nich celé dny, směje se a zpívaje.

Ale čas plynul a jednoho dne se svět změnil. Děti vyrostly, odešli za poznáním do světa a dům bez nich zůstal prázdný. Kachní rodinka se ocitla zapomenuta na půdě v temném koutu. Světloočka po nějaké době smutně pípala:

„Maminko, tatínku, proč jsme tady, proč už si s námi nikdo nechraje?"

Modroočko ji něžně pohladila křídlem:
„Neboj se, moje zlatíčko. Každá hračka, i když si s ní nikdo nehraje má svůj čas a dočká se nového života s jinými dětmi, třeba s jinou rodinou a třeba na jiném místě."

A Tmavoočko, moudrý a silný táta zkušeně přikývl:
„Ano, to je pravda, musíme jen být trpěliví a doufat, že ta chvíle přijde brzy."

A pak se to stalo. Jednoho zimního dne, když venku padaly první vločky, se dveře na půdě otevřely. Něčí laskavé ruce je vynesly na světlo, otřely prach a šeptem řekly:

„Vy jste příliš krásní na to, abyste byli jste zde byli v temném koutě zapomenuti. Pojedete do Vánočního Království, to je ve staré sklárně v Horním Bradle."

A tak se kachní rodinka vydala na cestu. 

Když dorazili do Vánočního Království, Světloočka vydechla úžasem. Kolem dokola svítila světýlka, vonělo jehličí a všude bylo spousta vánočních ozdob a všude byly hračky – krásné, staré, milované. A co bylo nejdůležitější – děti. Děti, které se na ně chodí dívat s obdivem, ukazovaly si na ně prstíčkem a šeptaly:

„Podívej na ty houpací kačenky! Jaké jsou krásné!"

Světloočka se na rodiče podívala:
„Tatínku, maminko, tady jsme už navždy doma?"

Tmavoočko přikývl:
„Ano, Světloočko. Tady jsme doma."

A Modroočko dodala:
„A víš co? Tady budeme milováni navždy. Protože tohle není jen nějaké obyčejné místo, tady je historie a tohle místo je místo, kde staré i nové hračky žijí věčně."

A tak kachní rodinka našla svůj nový domov a šťastně si tu žije dodnes – Tmavoočko hrdě vzpřímený, Modroočko něžně po jeho boku a malá Světloočka mezi nimi, s očima plnýma světla. Přijďte se na ně do Vánočního Království podívat i vy, jak si tu žijí.