Houpací dinosaurus Fily - NEPRODEJNÝ EXPONÁT KONÍČKÁRNA Horní Bradlo

🦕 Pohádka o Filym a jeho dino-kamarádech

Fily a tajemství Vánočního Království

Bylo nebylo, v době, kdy dinosauři ještě chodili po zemi – ne ti praví, obrovští a hladoví, ale ti malí, plyšoví a hodní – žil na kraji lesa houpací dinosaurus jménem Fily. Byl fialový jako šeřík, měl bílé špičaté zuby (které nikdy nikomu neublížily) a oči tak roztomilé, že každý, kdo se na něj podíval, zavzpomínal na své dětství.

Fily nebyl sám. Měl kamarády – Smíchosaura, veselého zelenkavého dinosaura, který se smál i ve spánku, Mazlosaura, měkkého hnědého plyšáka, který se chtěl s každým mazlit, a Tulísaura, malého modrého tulivého dinosauříka.

Všichni čtyři žili v malém hračkářství, kde je milovali děti. Ale jak čas plynul, hračkářství se zavřelo, děti vyrostly a dinosauři se ocitli v krabici, zabalení v novinách, zapomenutí.

Cesta do neznáma

Jednoho prosincového rána, když venku padal sníh, se krabice otevřela. Fily zamžoural do světla a uviděl laskavou tvář.

„Podívejte, jaké krásné dinosaury! Budou perfektní do našeho Vánočního Království v Horním Bradle," řekl hlas.

„Kam jedeme?" zašeptal Tulísaurus vyděšeně.

Fily se na něj podíval svým roztomilým kukučem a řekl:
„Nevím, kamaráde. Ale jsme spolu. A to je to nejdůležitější."

Smíchosaurus se rozesmál:
„Dobrodružství! To bude legrace!"

A Mazlosaurus objal všechny tři:
„Ať už jedeme kamkoliv, budeme pořád jedna rodina."

Příchod do Vánočního Království

Když dinosauři dorazili do Vánočního Království, zůstali v němém úžasu s otevřenou tlamou. Kolem dokola svítila světýlka, vonělo jehličí a cukroví, a všude byli hračky – staré, krásné, milované.

Uvítal je Gustav, statečný houpací kůň se zelenožlutou hlavou:
„Vítejte, přátelé! Já jsem Gustav. A vy jste...?"

„Jsem Fily," představil se fialový dinosaurus. „A tohle jsou moji kamarádi – Smíchosaurus, Mazlosaurus a Tulísaurus."

Gustav se usmál:
„Dinosauři! To je poprvé, co tu máme prehistorické hračky. Děti vás budou milovat."

Fily zachraňuje situaci

Hned druhý den ráno přišla do Království malá holčička. Byla smutná, protože ztratila svého oblíbeného plyšáka. Chodila kolem exponátů, ale nic ji nerozveselilo. Ani Gustav, ani kachní rodinka, ani Železník.

Až když uviděla Filyho.

Zastavila se. Zadívala se do jeho roztomilých očí. A pomalu se usmála.

„Mami, podívej! Fialový dinosaurus! Je jako ten, co měla moje sestřenice Barča, když byla malá!"

Maminka se přiblížila a pohladila Filyho po hlavě:
„To je krásný dinosaurus. Víš co? Myslím, že tihle dinosauři tu jsou, aby nám připomněli, že i odložené, staré a nepoužívané věci mají budoucnost a zaslouží si další využití."

Holčička přikývla a objala Filyho. A v tu chvíli Fily pochopil – tohle je domov. Ne proto, že je tu krásně. Ale proto, že je tu milován.

Dinosauří rodina našla domov

Od té doby žijí Fily a jeho kamarádi ve Vánočním Království. Smíchosaurus rozveseluje návštěvníky svým úsměvem, Mazlosaurus září měkkostí a teplem, Tulísaurus už není plachý – protože ví, že je v bezpečí. A Fily? Fily je jejich vůdce, ten, kdo drží rodinu pohromadě.