Historie sklárny v Horním Bradle
Historie sklářství v Horním Bradle sahá až do 19. století. V roce 1867 zde byla založena Vileminina huť, spojená se sklářskou rodinou Rücklů. Po desetiletích výroby foukaného a hutně tvarovaného skla se areál v roce 1946 proměnil ve výrobnu tradičních skleněných vánočních ozdob, jejichž výroba pokračovala až do roku 2021.
Projděte se více než 150 lety sklářské historie prostřednictvím dobových fotografií, zajímavých příběhů a vzpomínek na lidi, kteří vtiskli tomuto místu jeho jedinečný charakter.

Od roku 1860 – rodina Rücklů přichází do Bradla
Zakladatel sklárny Jan Rückl se narodil 9. února 1809 v Kácově do sklářské rodiny. Po zkušenostech z okolních skláren a úspěšném působení v Ostrově u Zbraslavic se rozhodl vybudovat vlastní sklářskou huť.
Pro její stavbu si vybral Bradlo v Železných horách. V okolí se nacházela ložiska křemene, potřebné vápno i dostatek dřeva. Významnou roli sehrály také dobré vztahy s knížetem Auerspergem, který přislíbil dodávky dřeva ze svých lesů.
V roce 1860 přišel Jan Rückl do Bradla se svou rodinou. Později jej následovali další skláři, například rodiny Andělů, Sevaldů, Eisnerů, Semerádů a Jungwirthů.
V roce 1865 zakoupil v Dolním Bradle tři statky a začal připravovat výstavbu sklárny. Bylo nutné zajistit stavební kámen, cihly, dřevo a především zpracování křemene. K jeho drcení sloužil vodou poháněný stupník u řeky Chrudimky.
1867 – vznik Vilemininy hutě
Stavba sklárny začala na jaře 1866 a již 3. ledna 1867 byla huť slavnostně vysvěcena. Na počest kněžny Auerspergové dostala název Vileminina huť.
Ještě téhož dne byla zapálena sklářská pec a začala výroba foukaného a hutně tvarovaného skla.

Huť tvořila prostorná budova s vysokou šindelovou střechou. Uprostřed stála tavicí pec se šesti až osmi tavicími pánvemi, ze kterých skláři nabírali roztavenou sklovinu pomocí sklářských píšťal.
Vyrábělo se zde především duté křišťálové sklo. Protože sklárna neměla vlastní brusírnu, výrobky putovaly k dalšímu zpracování například do Kamenického Šenova, Boru, Nižboru, Studence a Libice.
Rozkvět sklárny a život sklářských rodin
Po smrti Jana Rückla v roce 1885 pokračoval v jeho práci syn František Rükl, který sklárnu přivedl k mimořádnému rozkvětu.
Bradelská sklárna se stala příkladem pro další české hutě. Traduje se dokonce dobové úsloví „Máme to jako v Bradle“, které vyjadřovalo vysokou úroveň a kvalitu práce.
V roce 1886 prošla sklárna významnou modernizací. Přímé vytápění dřevem nahradilo topení generátorovým plynem a byl postaven vysoký komín. V roce 1930 následoval přechod na vytápění uhelným plynem.

Sklárna nebyla jen pracovištěm, ale také centrem života místních rodin. Jan Rückl nechal pro zaměstnance vybudovat byty, poskytoval jim dřevo a půdu. Jeho žena Anna v začátcích vařila pro skláře, kteří společně jedli u jednoho dlouhého stolu.
Vznikly zaměstnanecké domy označované jako Bída a Blahobyt. Jan Rückl pracoval se skláři také přímo u pece a ti mu přezdívali „pantatínek“.
Jeho syn František podporoval zaměstnance i prostřednictvím nemocenské pokladny. Po jeho smrti v roce 1892 pokračovala v péči o huť a obec manželka Růžena.
1905 – elektřina přichází do sklárny
Dalším pokračovatelem rodinné tradice byl Antonín Rükl. Z původního stupníku na drcení křemene nechal vybudovat vlastní elektrárnu.
V roce 1905 se ve sklárně, domě, statku i kapli poprvé rozsvítila elektrická světla. Elektrická energie zároveň umožnila zavést mechanické zpracování dřeva.
Po vypuknutí první světové války odešel Antonín na frontu a padl v Haliči. Výroba byla přerušena a obnovena až v roce 1919. Přes další pokusy o rozvoj a modernizaci byla v roce 1931 opět zastavena.
1946 – začíná éra vánočních ozdob
Po druhé světové válce se objevila snaha obnovit tradiční sklářskou výrobu. V říjnu 1945 byla znovu zapálena pec, avšak rozhodnutí o znárodnění a následném ukončení provozu znamenalo konec původní sklářské hutě.
V únoru 1946 skončila výroba tradičního skla, ale historie areálu pokračovala. Pod správou Skleněné bižuterie Jablonec zde ještě téhož roku začala výroba skleněných vánočních ozdob.

Později výrobu převzalo Družstvo vánoční ozdoby Dvůr Králové nad Labem. V roce 1969 byla postavena nová výrobní budova.
Pracovalo zde přibližně 40 zaměstnanců, mezi nimi foukači, malíři a pracovníci dalších specializovaných profesí.
V hlavní sezoně se zde vyrábělo přibližně 5 000 vánočních ozdob denně.

Ručně vyráběné skleněné ozdoby z Horního Bradla putovaly do mnoha zemí světa. Vedle Československa a později České republiky a Slovenska se vyvážely například do Německa, Rakouska, Švýcarska, Francie, Itálie, Nizozemska, Spojeného království, USA či Austrálie.
2021 – konec výroby v Horním Bradle
V dubnu roku 2021 byla výroba vánočních ozdob v Horním Bradle ukončena. Důvodem byl dlouhodobý pokles poptávky, zejména ze zahraničí, který ještě prohloubila koronavirová krize.
Výrobce se rozhodl soustředit výrobu do svého závodu ve Dvoře Králové nad Labem a objekt bývalé sklárny nabídl k prodeji.
V září 2021 areál zakoupila společnost DOMYS spol. s r.o. z Nasavrk.

Jak vypadala bývalá sklárna?
Dochované fotografie umožňují nahlédnout do prostor, ve kterých po dlouhá desetiletí vznikaly výrobky spojené se sklářskou tradicí Horního Bradla.

Tyto snímky připomínají prostředí někdejší výroby. Organizované prohlídky bývalých výrobních prostor již neprobíhají. Historii areálu však nadále představujeme prostřednictvím fotografií, dokumentů a vybraných dochovaných předmětů.
Historie pokračuje ve Vánočním Království
Přestože sklářská výroba v Horním Bradle skončila, její tradice zde zůstává živá.
V areálu bývalé sklárny dnes najdete prodejnu Vánočního Království se skleněnými vánočními ozdobami. Postupně zde vzniká také Koníčkárna – expozice retro hraček a historických houpacích koníků.
V omezeném rozsahu zde představujeme také vybrané předměty připomínající minulost sklářského areálu. Naším cílem je uchovat vzpomínky na zdejší výrobu a přiblížit její příběh dalším generacím.

Vzpomínka z rodinné kroniky Rücklů
O nelehkých začátcích sklářské rodiny v Horním Bradle se dochovala zajímavá vzpomínka:
Za nevelkou částku získal pozemek v Dolním Bradle a smluviv se s několika druhy, kteří mu slíbili pomoci při zařízení a otevření hutě, vydal se s rodinou na cestu. Bylo to počátkem roku 1860. Do nového sídla nevedlo tehdy žádných silnic, jenom krkolomné cesty. Když vjížděli do lesů na Železných horách a prababička spatřila jak se odlučují od známého kraje, počala prý plakati a naříkati kam ji to veze do ztraceného kouta. A nářek tento se ještě zvětšil, když nenalezla žádného vlastního příbytku a musela vzít zavděk chudou komůrkou podkůlnovou, kterou ji rolník jenom z milosrdenství pronajal.
Pradědečka to však neodradilo. Dal se s druhy do práce a brzy stála tu primitivní huť zbudovaná ze dřeva a vedle ní i podobný rodinný domek.
Použitá literatura a zdroje
Ladislav Málek: Sklárny v Železných horách
Ivo Křen: Rücklova sklárna v Dolním Bradle
Informace z webových stránek obce Horní Bradlo
Záznamy nebyly nalezeny...
